Časopis Botanika

Milířiště a lesy dnes a v minulosti

Dřevěné uhlí zná každý, kdo se už zúčastnil víkendového grilování na chalupě. Mnozí také vědí, že tento materiál hrál v minulosti velmi důležitou roli při různých industriálních aktivitách. Jednoduše řečeno, dřevěné uhlí má jednu vlastnost, která ho činila takřka nenahraditelným až do konce 19. století: dokáže vyprodukovat mnohem vyšší teplotu než surové dřevo. Právě vysoké teploty byly nezbytné pro tavení rud. Uhlí se vyrábělo v milířích, tj. ve velkých hranicích dřeva zpravidla sestavených do kruhu, které byly zakryté, aby se v nich snížilo množství kyslíku. Protože až do postavení železniční sítě se nevyplatilo přepravovat dřevo na větší vzdálenosti jinak než po řece, tak se milíře stavěly zpravidla v lesích. Místu, kde stál milíř, se říká milířiště. Základ milíře potřeboval rovný terén, a proto byly v kopcovitých oblastech milíře zapuštěné do svahu. Bývalá milířiště jsou navzdory erozi často dobře vidět i dnes. Podle různých odhadů jsou v České republice desítky tisíc zaniklých, ale rozeznatelných milířišť a mnoho dalších, po kterých již nezbyly žádné viditelné stopy.

Pozůstatek milíře s mohutnými odvaly uhlíků po obvodu. Základna milíře vyznačena žlutě. Foto M. Dejmal

Více v článku: Szabó P., Vaníček J., Bobek P. & Houška J. (2022): Milířiště a lesy dnes a v minulosti. Botanika 2/10: 14–16.